fbpx

Jak se z milovaných mazlíčků stanou bezdomovci? 

Kočka je zvíře domácí. Už od nepaměti žije ve společnosti člověka, ať už jako mazlíček nebo pomocník při lovu hlodavců.
Podle dat z EU se každý rok ocitne bez domova odhadem 1,5 % mazlíčků, kteří původně žili v domácnostech. Dle zprávy FEDIAF z roku 2019 žije aktuálně v českých domácnostech 1,4 milionu koček, to by znamenalo, že na ulici skončí každým rokem více než 21 tisíc koček, ze kterých většina nemusí být kastrována a může se potencionálně množit.  

 

Kdo se může stát kočičím bezdomovcem?

  • Kočka, kterou majitel z nějakého důvodu vyhodí.
  • Kočka, která byla dárkem (vánočním, narozeninovým), ale poté, co vyrostla z roztomilého koťátka, tak o ní dítě/majitel ztratil zájem.
  • Kočka, která se zaběhla a nepodaří se dohledat majitel.
  • Kočka, jejíž páníček byl umístěn do nemocnice/domova důchodců, kam si kočku vzít nemůže a jeho příbuzní se o ní odmítnou postarat.
  • Kočka, jejíž páníček zemřel a jeho příbuzní se o ní odmítnou postarat.

Jak je vidět, kočičím bezdomovcem se stane ta kočka, o kterou se majitel přestane/nemůže/odmítne dál starat. Pokud je kočka nekastrovaná, tak je zaděláno na pořádný problém. Kočky se pak nekontrolovatelně množí. Jejich potomci již nejsou zvyklí na kontakt s člověkem a s každou další generací se stávají víc plachými a spokojenějšími bez lidské společnosti.  

Kolonie volně žijících koček vznikají tedy vinou člověka a jeho nezodpovědného chování. Tento scénář vždy předchází vzniku kočičí kolonie. 

 

Krmením volně žijících koček zmenšíte jejich populaci. 

Kočka domácí se o sebe venku umí postarat pouze do určité míry (není to tvor, který běžně patří do přírody nebo do města), protože původem je domácím mazlíčkem. Jakožto kočkovitá šelma je však schopná si nějakou potravu zajistit sama (myši, ptáci, ještěrky, …), ale většinou ne dostatečné množství. Kočky pak strádají, jsou podvyživené, nemocné, zkrátka ne v dobré kondici. 

Navíc příroda při nedostatku krmení začne zvyšovat produkci kvůli zachování druhu, čímž se populace toulavých koček pořád zvětšuje a je často nemocná. Takovýmto kočkám se rodí nemocná koťata, která následně umírají hlady. Když má kočka málo potravy pro sebe, má i málo mléka pro koťata.  

Uvědomme si, že se jedná o živé tvory, kteří cítí bolest a nechat je takto strádat je nehumánní. Je tedy jasné, že i volně žijící kočky jsou odkázány na lidskou pomoc.  

Navíc v zimě mají volně žijící kočky obrovský výdej energie, kterou potřebují na zahřátí sebe sama. Je tedy důležité jim v chladném období dávat větší množství kvalitnější potravy (vysokým obsahem bílkovin a tuků), protože v tomto období si kočka není téměř schopná zajistit potravu sama. 

 

Základem jsou krmná místa 

V praxi se často setkáváme s domněnkou, že pokud toulavé a opuštěné kočky zakážeme krmit, zbavíme se jejich nežádoucího výskytu v dané lokalitě. Tato domněnka je mylná a i nehumánní. Kočka je silně teritoriálním tvorem a zákazem krmení docílíme pouze její pomalý a bolestivý úhyn důsledkem nedostatku potravy. Zákaz krmení je navíc nezákonný a vystavujeme se riziku stíhání za týrání zvířat. 

Pokud víme o výskytu opuštěných koček v nějaké lokalitě a obec na oznámení o těchto kočkách nereaguje poskytnutím adekvátní pomoci, je vždy dobré začít s pravidelným krmením těchto koček, což znamená, že zřídíme takzvané krmné místo.  

Krmením se s kočkou naváže „vztah“, který je důležitý pro následné odchyty a kastrace. Důležité je krmit pravidelně, protože pak člověk, zajišťující krmení tzv. „krmič“, má přehled o zvířatech, které se v dané lokalitě pohybují. Systematickým krmením dosáhneme pravidelného výskytu koček v dané lokalitě.  

Zvířata se krmí hlavně proto, aby nebyla hladová, čímž zlepšujeme jejich zdravotní stav. Dobře živená kočka má správně fungující imunitní systém a není tedy tak náchylná k nemocem. 

O zřízené krmné místo je také potřeba se dobře starat. Místo je potřeba udržovat v čistotě, a to nejen misky na vodu a krmení, ale i jeho okolí. Nepořádek v okolí krmného místa je nevhodnou vizitkou, ale hlavně může přitahovat nežádoucí pozornost lidí, či jiných zvířat.  

Když už jsme krmením dosáhli pravidelného výskytu koček v daném místě, můžeme začít odchytávat a kastrovat. Jde to ruku v ruce. Bez krmení by nebylo možné regulovat kočičí populaci. Těžko chytat kočku, která se nikde nevyskytuje pravidelně, to je jako hledat jehlu v kupce sena.  

Když jsou tedy zřízena krmná místa a kočky pravidelně krmeny, tak jsou v dobrém výživovém stavu a kondici. Když je nějaká kočka nemocná, tak na to krmič přijde téměř okamžitě a zařídí jí pomoc, a proto tyto kočky nejsou nebezpečné pro okolí. 

Krmná místa tedy slouží nejenom k regulaci populace volně žijících koček, ale také zajišťují, aby byla zvířata v dobrém zdravotním stavu. 

Ukázka krmného místa spolu s boudičkou na zimu

Ukázka krmného místa spolu s boudičkou na zimu

 

 

 

 

 

 

 

Proč kastrovat? 

Kočka se je schopna od jara do podzimu pářit každé 3 až 4 týdny, a tedy mít za jeden rok 2 až 3 vrhy koťat, kde v jednom vrhu je obvykle 4 až 6 koťat. Kocour je schopen plodit potomstvo po celý rok. 

Kastrace je jediným způsobem, jak získat kontrolu nad populací koček. 

U volně žijících koček se využívá metody „chyť, vykastruj a vrať zpět“. Kastrované kočky se vracejí do lokality odchytu na dožití. Navrácení do lokality tak zachovává i pozitivní aspekty přítomnosti koček, jedná se hlavně o deratizaci, zejména ve městech a kolem domů a stodol. 

Když kočku vezmeme, vykastrujeme, zaléčíme (pokud je potřeba), vrátíme zpátky do lokality a přikrmujeme, tak se kolonie už dále nerozrůstá. Nerodí se koťata, která by musela umírat nehezkou smrtí. Nedochází k žádným bojům a značkování kocourů. Kromě toho kastrace omezuje toulání koček a zlepšuje jejich tělesnou kondici.  

Dále se zároveň provádí monitoring kolonie – sleduje se zdravotní stav koček a jejich počet. V případě, že se objeví nové zvíře, zajistí se jeho odchyt a kastrace. Kastrované kočky jsou veterinářem viditelně označeny a to zástřihem, tzv. cvikem zpravidla levého ušního boltce. Toto označení napomáhá snadnému rozpoznání případné nové kočky v kolonii. 

Kastrace toulavých koček včetně monitoringu je tedy nejúčinnější a nejhumánnější možností pro dlouhodobou kontrolu a redukci kočičích kolonií.  

Označení kastrované kočky zástřihem, tzv. cvikem zpravidla levého ušního boltce

Označení kastrované kočky zástřihem, tzv. cvikem zpravidla levého ušního boltce

 

 

 

 

 

 

 

 

Kočka nemá 9 životů 

Důležitou součástí krmných míst je i vytvoření zázemí pro kočky, které tvoří boudičky a krmná stanoviště. Oboje je umístěno v těsné blízkosti u sebe, a to na místě, které není moc frekventované. Jednak, aby kočky nikoho nerušily a také kvůli jejich klidu. Takovéto místo je ideální označit, aby případný kolemjdoucí věděl, o co se jedná a že o lokalitu někdo pečuje a je monitorována. 

Krmné stanoviště je krytý přístřešek, většinou trochu vyvýšený, který zajišťuje, aby krmení zůstalo v suchu a čistotě, bez ohledu na počasí.  

Volně žijící kočky nemají žádný teplý pelíšek, kam by se schovali před deštěm, mrazem, kam by se schoulily ke spaní nebo když je něco bolí. Proto je důležité jim zajistit alespoň polystyrenové boudičky, vyplněné trochou sena, kde se může kočka schovat a zahřát. Tyto boudičky je ochrání před největšími mrazy. Jedna boudička má většinou velikost dostatečnou až pro dvě kočky.  

Pro venku žijící kočky je kritická teplota -15° C, jako první mráz zasahuje uši, ocas a tlapky, které jsou nejnáchylnější, postupně se chlad šíří celým tělem. Při teplotě -20° C může hladová kočka umřít do necelé hodiny 🙁 

Obrázek z termokamery: je vidět, jak vypadá venkovní kočka, která k přespání využila polystyrénovou boudičku

Obrázek z termokamery: je vidět, jak vypadá venkovní kočka, která k přespání využila polystyrénovou boudičku

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Seno do boudiček si připravujeme sami

Seno do boudiček si připravujeme sami

Polystyrénové boudičky před úpravou

Polystyrénové boudičky před úpravou

Polystyrénové boudičky na krmném místě

Polystyrénové boudičky na krmném místě

 

 

 

 

 

 

Vysvětlení pojmů

Toulavé zvíře = zaběhnuté zvíře, které má majitele. 

Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání: toulavým zvířetem je zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele, a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele. 

Pokud máme tušení, že se jedná o toulavé zvíře, měli bychom se pokusit nalézt jeho majitele. Máme také povinnost ohlásit nález takovéhoto zvířete městské policii nebo obci, na jejímž území bylo nalezeno. Je také dobré zveřejnit jeho nález na webových stránkách – např. Psí detektiv nebo na sociálních sítích.  

  

Opuštěné zvíře = zvíře, které majitele nemá (buď ho nikdy nemělo nebo ho majitel opustil). 

Zákon č. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání: opuštěným zvířetem je zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele, a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal.