Ahoj jsme Kohi, teď Diorek a Noor, teď Nalinka.
Jména jsme dostali podle areálu, kde jsme se narodili. Jedná se o slavnou pražskou továrnu Koh-i-noor, která je dnes už jen chátrající vzpomínkou na dobu svého největšího rozkvětu. Naše maminka byla pouliční vršovická divoška – maximálně obezřetná, k lidem nedůvěřivá, životem ostřílená. Dětství jsme prožili na uzoučkém pozemku fabriky souběžném s rušnou Vršovickou ulicí, úkryt nám poskytovala budova, jejíž opadané obložení nám umožnilo proniknout do suchých, avšak nepohodlných a nevlídných prostor. Netrvalo dlouho a všimli si nás pozorní lidé. Začali jsme denně dostávat výborné papáníčko, přibyli nám útulné vystlané krabičky na odpočinek, bylo to fajn. Jenže během jedné horké letní noci jsem se já Kohi nechal do čehosi drátěného chytit a nemohl jsem ven. Byl jsem odvezen do jiné veliké klece, kde jsem měl úplně vše, na co taková kočka z ulice ani nepomyslí, ale byl jsem tam sám a moc jsem se bál. Naštěstí za mnou za dva dny přijela i maminka se sestřičkou, takže jsme byli zase kompletní. Začala moje tzv. vymazlovací kůra.

Naše nová „maminka“ z dočasné péče nás dokázala dokonale rozmazlit! Obvzláště já, Diorek, jsem velký a přítulný mazlík. Moje malá sestřička Nalinka je zatím o něco málo zdrženlivější, ale každým dnem je to lepší a lepší. Už se také nechá hladit a poňuchat. Navíc jsme si oba oblíbili spaní v posteli. No, jak taky jinak, že? Jsme vymazlené kočky! 🙂 A tak dobře se máme i díky vám, kdo na nás tak štědře a s láskou přispíváte. No a my tu lásku opětujeme a šíříme jí nekonečnou měrou všude kolem sebe. A rádi bychom jí šířili i u někoho z vás doma 🙂 Ozvěte se nám.
S láskou Diorek a Nalinka